Léčivá síla


Tento příběh zažil Vlastík. Popisuje v něm, jak se mu skoro až zázračně vrátilo zdraví po té, co prodělal operaci páteře. Má poškozenou míchu, díky čemuž měl ohromné štěstí, že nezemřel, nebo nezůstal připoután k invalidnímu vozíku.

Úporné bolesti v zádech mi znemožňovaly stavět tělo do špatných postojů. Porušená rovnováha v důsledku poškozených zadních provazců míchy mě nutila stavět se již od samého začátku cvičení do těch nejstabilnějších pozic. K tomu přispívaly i již zmíněné bolesti zad, bolesti, které si málo kdo dokáže jen představit. Při správném postoji bolesti mizí a oslabené svaly na nohou se nemusí tolik namáhat, nohy se přestávají třást. Záda musela být vždy uvolněná a pohyby končetin jsem musel ovládat chodidly tak, aby se páteř nenamáhala. Musel jsem se naučit využívat energie z chodidel, naučit se pružnosti svalů, jemně každý pohyb rozjet i jemně zastavit. Když bylo potřeba učinit nějaký pohyb, více než ostatní jsem se potřeboval naučit provést jej nikoliv silou, ale jemným povolováním jistých částí těla. Je to úžasný pocit. S přibývajícími silami a nabývající rovnováhou těla se moje Tai Chi zdokonalovalo několikanásobně rychleji než kteréhokoliv jiného zdravého člověka. S navracející citlivostí nohou se násobila síla chodidel, kterými se při správném cvičení aktivuje každý pohyb těla. Neúprosná atrofie svalů na nohou mě nutí cvičit několikrát denně, jinak bych velmi rychle ztratil jejich sílu, což se mi několikrát stalo a musel jsem to dlouho napravovat.
 

inzerce
Etue.cz - kožené etue a peněženky
www.etue.cz


Již po několika prvních týdnech cvičení se nejen moji přátelé, ale i rehabilitační sestra a doktorka divili, jak se můj zdravotní stav zlepšuje. Přestával jsem kulhat, neměl jsem problémy s držením rovnováhy, jejich rehabilitační cviky jsem prováděl čím dál lépe. Na rehabilitace jsem přestal chodit po několika málo měsících. Tai Chi je plně nahrazovalo a dalo mnohem, mnohem víc. Dokonce jsem odmítl jet na měsíc do lázní, které mi dvakrát předepsali.

Na první hodinu Tai Chi jsem přišel již druhý den po tom, co mě propustili z nemocnice. Sám jsem ještě chodit nemohl, musel jsem se opírat o mou přítelkyni Olgu. Cviky jsem prováděl sám a ze cvičení jsem opět odcházel za podpory Olgy. Ovšem s pocitem, že se mi jde mnohem lépe.

Problémy mi dělala i samotná chůze. Nejen že jsem kulhal, ale trápily mě bolesti v zádech. Teprve když jsem do chůze aplikoval své prvotní zkušenosti z Tai Chi, bolesti se začaly zmírňovat až zmizely úplně.

Naučil jsem se naslouchat hlasu svého těla. Dříve jsem vůbec netušil, že na mě útočí nějaký virus, například chřipka. I když se mi to tělo snažilo říct, neposlouchal sem. Stejně jako drtivá většina lidí. Teď jsem schopen odchytit tento virus již v začátku a spustit mechanismy k jeho likvidaci dříve, než mě připoutá na lůžko. Jakmile se mému tělu něco nelíbí, sdělí mi to. Je potřeba postupem času nasbírat takové zkušenosti, aby člověk přesně zachytil, co se mu tělo snaží říct a aby urychleně sjednal potřebnou nápravu.

Mnoho zdaru těm, kteří hledají svůj vlastní cíl.

Vlastimil Bednář, 12.června 2006